Vše, co potřebujete vědět o Parkinsonově chorobě

Možná vás překvapí, že Parkinsonova choroba je známá již od starověku, ale poprvé ji popsal až londýnský lékař James Parkinson v roce 1817. Jedná se o progresivní neurodegenerativní onemocnění centrální nervové sousty, které zapříčiňuje odumírání mozkových buněk. Je charakterizována pozvolně se rozvíjející svalovou ztuhlostí, zpomaleným pohybem a klidovým třesem prstů ruky. Začíná drobnými potížemi s ovládáním pohybů těla a pokračuje k omezení v každodenních činnostech. Dosud se nenašel lék, jedná se proto o nevyléčitelnou chorobu vyskytující se po celém světě nezávisle na životním stylu či sociální vrstvě. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 60 let, ale zhruba u 15 % pacientů se nemoc může objevit už před čtyřicítkou, ve výjimečných případech ještě dřív. V ČR v současnosti žije až 15 000 nemocných touto chorobou.

Příčiny nemoci zatím nejsou známé

Parkinsonova choroba vzniká na základě nadměrného odumírání mozkových buněk. Co ale tento proces spouští a ovlivňuje je stále ve fázi bádání. Obecně se má za to, že vznik nemoci ovlivňuje:

Genetické předpoklady – předpokládá se, že výskyt v rodině zvyšuje pravděpodobnost onemocnění u dalších jejích členů, ale dosud tento předpoklad nebyl vědecky přesvědčivě potvrzen.

Vliv prostředí – špatné ovzduší a dosavadní životní styl má vliv na zvýšenou pravděpodobnost onemocnění.

Mikrotraumata v oblasti hlavy – opakované údery a zhmoždění hlavy, např. u sportovců (např. bojové sporty) mohou vyvolat neurologické onemocnění.

Otravy a toxické látky – příliš častý styk s jedovatými látkami a drogami (např. heroin) způsobuje trvalé změny v mozku.

Jak se nemoc projevuje?

Zákeřnost této nemoci je v tom, že nemocní mohou budit dojem téměř zdravých lidí. Nemocní o své diagnóze zpočátku ani nevědí a nevěnují prvotním příznakům zvláštní pozornost. Předpokládá se, že až 40 % osob trpících Parkinsonovou chorobou nevyhledá včas lékařskou pomoc, jelikož příznaky připisují za projev stáří. Tato choroba totiž nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách ovlivňující čich. Patologické změny postupují do žaludku a následně do mozku. Od prvních příznaků do stanovení diagnózy může uplynout 3 až 5 let. U každého jedince mohou být příznaky i progrese nemoci zcela odlišné.

Zvláštní skupinu tvoří tzv. „Young Onset“, tedy mladí lidé, kteří onemocněli mezi 30–40 lety. Příznaky nemoci u této skupiny jsou častá zpomalenost a ztuhlost. Nemoc se u nich vyvíjí velmi pomalu, výborně reagují na léčbu, ale dochází u nich k předčasným výkyvům hybnosti (fluktuace) a k dyskinezím (mimovolné a nekontrolovatelné pohyby, vznikající jako nežádoucí vliv dlouhodobě užívaných léků).

Prvotní příznaky se u většiny nemocných rozvíjejí pozvolně, proto jim oni sami ani jejich rodina nevěnují zvláštní pozornost. Obvykle se jedná o:

• rychle nastupující únava, ztráta výkonnosti, kondice a celkový tzv. únavový syndrom,
• zhoršení nebo ztráta čichu,
• pocit tuhosti, pocit těžkých končetin, bolesti ramen a zad,
• zácpa,
• problémy s chůzí a celkové zpomalení pohybu,
• tichost a monotónnost projevu,
• problémy se spaním,
• deprese.

Deprese, resp. pocit zoufalství, bezmoc a smutek se objevuje častěji a trvá delší dobu, než je obvyklé. Tyto stavy blokují energii a brání nemocnému se adaptovat na nově vzniklé podmínky. Nemá náhled na situaci a ani neví, že je deprese varovným signálem pro rozvoj dalších obtíží.

Motorických příznaků už si obvykle pacienti či rodina všimne, jelikož mohou omezovat každodenní činnosti, např. odemykání dveří nebo přecházení ulice. Mezi ty základní patří:

• Třes – pravidelný, rytmický a pomalý třes se dostavuje, když je končetina v klidu. Typický je pohyb jakoby počítání peněz nebo válení těsta. Zpočátku může být jen na jedné končetině, ale časem postihne i druhou stranu těla. Při pohybu třes slábne, ve spánku ustává.
• Svalová ztuhlost – především dolních končetin. Objevuje se často bolestivé napětí a křeč.
• Zpomalení pohybu – šouravá a krátká chůze, přešlapování, zamrznutí apod. I mluvení trvá déle, než je obvyklé.
• Narušená rovnováha – nemocný má problém s rovnováhou ve stoje i při chůzi, dělá mu problém otáčení se a může docházet i k častým pádům.

Nemotorické příznaky jsou častější než motorické a mohou být více nepříjemné i ohrožující. Jde například o:

• Psychické problémy – deprese, úzkost, podrážděnost.
• Kognitivní problémy – nelze se soustředit, objevují se problémy s myšlením, pamětí, nebo dokonce demence.
• Zácpa a častá sytost.
• Problémy se spaním – nespavost, nadměrná ospalost, mluvení nebo pohyb ve spánku.
• Poruchy čichu, zhoršený zrak.
• Sexuální disfunkce především u mužů.

Jak se Parkinsonova nemoc diagnostikuje?

Diagnóza je určena především z anamnézy a klinického neurologického vyšetření, hodnotící testy, zobrazovací metody. Výše uvedené příznaky jsou totiž typické i pro jiná onemocnění a Parkinsonova nemoc je diagnostikována až po vyloučení jiných příčin obtíží. Vyšetření nejčastěji provádí neurolog a po přečtení pacientovi lékařské historie následně testuje výraz ve tváři, třes v pažích, ztuhlosti v končetinách a krku, chůzi a rychlost obnovení rovnováhy. Následně pacientovi odebere krev a pošle ho na testy jako počítačová tomografie, elektroencefalografie, ultrazvuk a magnetická rezonance.

Jak nemoc probíhá?

Samotný průběh nemoci je u každého pacienta individuální. Choroba se zhoršuje s časem. Nemocný zpravidla prochází čtyřmi vývojovými fázemi:

• 1. fáze – Adaptační Zahrnuje první příznaky, zjištění a oznámení diagnózy a první roky s onemocněním. Tato fáze je pro pacienta těžká hlavně po psychické stránce. Uvědomuje si, že je více unavený, klesá jeho pracovní výkon a je náchylnější k nemocem, ze kterých se dostává nepřirozeně dlouho. Pacient také může pociťovat bolest v ramenu či v ruce, zakopává, je ztuhlejší. Občas se objevují i první známky nemotornosti – pacientovi nejdou zapnout knoflíky, má potíže s psaním.
• 2. fáze – Vyrovnávání se Díky léčbě se život vrací k normálu. Nemocný nemusí omezovat osobní ani pracovní život. Zvykl si na život s Parkinsonovou nemocí a postupně tuto skutečnost svěřuje rodině a přátelům.
• 3. fáze – Začínají motorické problémy Léky už neúčinkují tak spolehlivě jako předchozích fázích. Toto stádium zcela závisí na léčbě a proces je individuální a nastupuje různě rychle. U nemocného se objevují výkyvy v pohybech, které komplikují běžné činnosti. Zhoršuje se celková stabilita postoje, objevuje se porucha chůze, hrozí pády, což může být život ohrožující.
• 4. fáze – Závislost na druhé osobě Jde o poslední stádium nemoci. Onemocnění pacienta už značně omezuje v každodenních činnostech a jeho závislost na okolí roste. Plně se rozvíjí symptomy. Ztuhlost chodidel nedovoluje pacientovi stát ani chodit a objevují se i psychické problémy. Tato fáze vede až k odkázání na plnou pomoc okolí 24 hodin denně.

Léčba

Lék na Parkinsonovu chorobu zatím stále není. Existují pouze prostředky, které umožňují mírnit průběh nemoci, resp. jednotlivé příznaky. Klasická léčba spočívá v podávání celé řady léků, které obsahuji dopamin, dále antihistaminika, anticholinergika. Někdy se přistupuje k operaci mozku, tzv. hloubkové mozkové stimulaci, při které se zavedou elektrody do mozku. Důležitou součástí léčby je fyzioterapie zaměřená na pohybové cvičení těla, svalů na obličeji, krční páteře. Základem léčby je zajištění soběstačnosti po co nejdelší dobu a zvýšení bezpečnosti v každodenních aktivitách. Pomáhá také procvičování paměti.

Přírodní medicína podává odvar z kozlíku lékařského, zázvor, ginkgo biloba či ostropestřec lékařský. Správná strava by měla obsahovat dostatek tekutin (voda, zelený čaj, káva), vlákniny (zelenina, ovoce), omega-3 mastných kyselin (ryby, ořechy, rostlinné oleje), vápník (mléčné výrobky, ryby, játra, vajíčka). Z vitamínů je důležité doplňovat vitamin B, D, E a koenzym Q10. Doporučuje se také dieta s omezením cholesterolu. Pomáhají i homeopatika, ajurvédské přípravky, nozody, akupunktura a různé způsoby detoxikace. Konopí rozhodně není všelékem, prokazatelně však snižuje ztuhlost, bolestivost svalů a zvyšuje apetit i celkovou náladu pacienta.

Při léčbě pomáhá i kanisterapie a muzikoterapie, které zlepšují celkovou motoriku nemocného.

Doporučení pro parkinsoniky

• Zhodnoťte své bydlení a jeho okolí, kde by se mohly vyskytovat překážky při zhoršeném pohybu a snažte se je odstranit. To platí i pro vaše pracoviště.
• Využijte kompenzačních pomůcek, které vám pomohou při každodenních činnostech. Jak vybrat vhodnou pomůcku se můžete přečíst zde.
• Na dlaždice a do vany umístěte protiskluzové podložky, abyste předcházeli pádům. Ze stejného důvodu nenechávejte předměty na podlaze, abyste o ně nezakopli.
• Pokud budete mít dlouhodobě špatnou náladu, neváhejte a kontaktujte psychiatra. Můžete se také zapojit do terapeutické skupiny lidí se stejnými obtížemi.
• Důležité je trénovat mozek a pravidelně procvičovat paměť, vědomosti i orientaci a věnovat se novým zájmům a plnění různorodých úkolů.

Jak se starat o parkinsonika?

Péče o pacienta v pokročilém stadiu může být pro rodinu velmi obtížná a složitá. V určité fázi onemocnění totiž nemocný potřebuje již trvalou ošetřovatelskou péči, kterou ne každá rodina doma zvládne, ať již z technických, nebo hygienických důvodů. Často chybí bezbariérové prostředí i odpovídající hygienické zázemí. Někdy to mohou být lidsky pochopitelné fyzické či psychické důvody. V takovém případě pomáhají specializovaná zařízení, jako je například síť zařízení, která pečují nejen o nemocné s demencí, ale i o řadu parkinsoniků v různých stadiích onemocnění a kde je nemocným poskytována potřebná specializovaná ošetřovatelská a rehabilitační péče.

Známé osobnosti, kterým diagnostikovali Parkinsona:
Papež Jan Pavel II., malíř Salvador Dalí, boxer Muhammad Ali, herec Michael J. Fox, zpěvák Ozzy Osbourne, vůdce Adolf Hitler a Francisco Franco.

Na koho se můžete obrátit?

Společnost Parkinson – Zaměřuje se na rehabilitační cvičení, přednášky a besedy pro pečující a pořádá tradiční výstup 11. 4. na horu Říp.

Parkinson Help – Seznamuje veřejnost s obtížemi spojenými s Parkinsonovou chorobou a podporuje komunitní život nemocných v regionech.

Cvičení zaměřené na problémy pohybového aparátu při diagnóze Parkinsonovy choroby.