Nemáte zapnutý Javascript, webová stránka nebude fungovat správně.
Některé části webu a aplikace nebudou dostupné.
NN a SOS dětské vesničky,
Zatímco pro někoho je narození dítěte zázrakem, jiného zaskočí tak, že to nakonec nezvládne. Naštěstí i pro takové děti existuje druhá šance. Stojí na vědomém a odvážném rozhodnutí dát domov někomu, kdo ho potřebuje.
Každé malé dítě potřebuje člověka, který mu představí svět v celé šíři a kráse. Odborně se tomu říká potřeba stimulace. Jde o to, aby mělo vedle sebe někoho, kdo dá světu řád a smysl. Díky tomu dokáže vše, co jednou uvidí, uslyší a zažije, správně zařadit, porozumět tomu a dál se učit a rozvíjet. Dítě také potřebuje jistotu a pocit bezpečí. Ten ho zbavuje úzkosti z neznámého, z poznávání vnějšího světa i sebe sama. Pocit bezpečí je základním předpokladem skutečné svobody. Dítě potřebuje někam patřit, přijmout samo sebe a svoji hodnotu jako jedince i jako součásti lidského společenství. To není snadné. Znamená to mít dítě rád takové, jaké je. Jen tehdy se budoucímu dospělému otevře cesta k naději na smysluplně prožitý život.
Být rodičem není lehké, ale být náhradním rodičem dítěte, které na začátku života zažilo nedostatek lásky a péče, je ještě o něco těžší. Proto si takové rozhodnutí zaslouží podporu. Pěstouni mají nárok na doprovázení, tedy pomoc od organizace, která má zkušenosti a dovednosti potřebné na nelehké cestě náhradního rodičovství. V SOS dětských vesničkách to znamená nejen poradenství, ale i bezplatná školení, příspěvek na hlídání a pobytové aktivity dětí, psychologickou podporu při kontaktu s biologickou rodinou a v případě zájmu i možnost zvýhodněného pronájmu rodinných domů v areálu některé ze tří dětských vesniček.
Možná vás zajímá, čím se liší přechodná pěstounská péče od té dlouhodobé nebo jaký je rozdíl mezi poručnictvím a osvojením dítěte.

Pěstoun se o dítě stará dlouhodobě, vychovává ho a zastupuje v běžných záležitostech. Zákonnými zástupci dítěte ale zůstávají biologičtí rodiče, kteří mají nadále vyživovací povinnost. Hmotné zabezpečení dítěte i pěstouna zajišťuje stát prostřednictvím dávek pěstounské péče. Součástí role pěstouna je také pomáhat dítěti prohlubovat a udržovat vazby s jeho původní rodinou.
Pěstoun se o dítě stará po dobu maximálně jednoho roku. Zákonnými zástupci zůstávají biologičtí rodiče, kteří mají nadále vyživovací povinnost. Dítě je u přechodných pěstounů zpravidla proto, že se rodina ocitla v krizové situaci a dočasně se o něj nemůže postarat. Během této doby se hledá řeší, zda rodina zvládne své poměry upravit tak, aby se dítě mohlo vrátit domů. Pokud se tak nestane, hledá se pro dítě jiné dlouhodobé řešení.
Poručník je oproti dlouhodobému pěstounovi zákonným zástupcem dítěte. Má vůči němu všechna práva a povinnosti jako rodič s výjimkou vyživovací povinnosti. Materiální zajištění poručníka i dítěte zajišťuje stát prostřednictvím dávek pěstounské péče.
Osvojitel je zákonným zástupcem dítěte, má vůči němu všechna práva a povinnosti jako biologický rodič včetně vyživovací povinnosti. Jednoduše přijímá dítě za své.
Cesta k pěstounství bývá různě dlouhá a někdy dokonce plná kliček. A někdy na jejím konci zjistíte, že to není ta pravá cesta pro vás. To je naprosto v pořádku. Pěstounství není pro každého, a právě proto existuje proces „posuzování“. Jeho smyslem je ověřit, nakolik je vaše rozhodnutí stát se náhradním rodičem vážné a jestli je tato role vhodná pro vás, vaši rodinu i všechny její členy.
V každé rodině se občas najde někdo, koho prvního napadne, že pomáhat pěstounstvím je báječná věc. Pokud jste to právě vy, máte určitě hlavu plnou otázek. Nebojte se je vyslovit a ptejte se – sami sebe, lidí kolem nebo nás. Odpovědi vás krok za krokem dovedou až k cíli.
Dalším krokem je vstup do procesu odborného posuzování. To znamená, že po podání žádosti na příslušném úřadu projdete přípravným kurzem a navštíví vás sociální pracovnice.
Jak dlouho budete čekat, záleží na mnoha věcech. Třeba na tom, jak otevření jste byli ve svých preferencích vůči přijatému dítěti, nebo zda chcete být dlouhodobým či přechodným pěstounem. V každém případě mějte telefon po ruce. Ten důležitý hovor může přijít kdykoli.
A je to tady. Čekání na vytouženou chvíli ukončí jediný telefonát od sociální pracovnice, což znamená, že už se brzy setkáte s dítětem, které se stane novým členem vaší rodiny.

Rodina s dětmi, bezdětní i jednotlivci – pěstounem se může stát opravdu každý, kdo splní zákonné podmínky a je připravený otevřít náruč dítěti, které potřebuje lásku a bezpečí.
Na to, zda se můžete stát pěstounem, se díváme ze dvou úhlů. Prvním jsou legislativní požadavky vycházející ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Ten stanovuje oblasti, které se posuzují při vyřizování žádosti:
Druhý úhel pohledu je obecnější. Mnozí si myslí, že dobrý pěstoun musí splňovat stejné předpoklady jako dobrý rodič. Ve skutečnosti je to trochu jinak. Pěstoun musí mnohem lépe rozumět specifikům, která se vážou k dětem v náhradní rodinné péči, neboť tyto děti si prošly minimálně jednou zásadní životní ztrátou. Už samotný fakt, že nevyrůstají se svými biologickými rodiči, je pro ně významný a musely se s ním nějak vyrovnat, často už ve velmi raném věku.
A nezapomeňte, na pěstounství nebudete sami. Po celou dobu je vám k dispozici odborná pomoc a podpora v rámci doprovázení.
Každému velkému rozhodnutí předchází spousta otázek. S rozhodnutím darovat rodinu dítěti, které ji nutně potřebuje, to není jiné. Pokud něčemu nerozumíte, něco vám uniklo nebo si jen chcete potvrdit, že jdete správnou cestou, ptejte se.