Pečujete o své blízké? Nezapomínejte při tom na sebe

​​​​​​​Lidí, kteří se dlouhodobě starají o někoho ve svém okolí, je mezi námi hodně. Moc se o nich ale nemluví. Převládá názor, že se v tomto směru není příliš o čem bavit. Většinová společnost s péčí o své blízké totiž přirozeně počítá. Málokdo si ale předem uvědomí, o jak náročnou činnost se jedná. Není výjimkou, že pečující osoby leckdy opustí i svá zaměstnání, aby svým blízkým zajistili požadovanou péči.

Zdroj fotografie: Jsme MILA, z. s. 

Téma schované pod pokličkou

Spolu s Poláky patříme mezi národy, které v rámci Evropské unie nejvíce pečují o své blízké doma. Umístit blízké do ústavní péče u nás zkrátka není společenským standardem. Svou roli v tom však může hrát i dostupnost sociálních služeb, jejichž kapacity jsou u nás dlouhodobě nedostačující. Každoročně se v Česku zamítne zhruba 100 tisíc žádostí o sociální službu. O blízké se tak starají až v polovině případů přímo rodinní příslušníci (nejčastěji ženy) v tzv. „sendvičové generaci“. Pro ni je typické, že se stará zároveň jak o své rodiče-seniory, tak své děti. Tlak na pečující osoby je tudíž obrovský a času na sebe jim příliš mnoho nezbývá. Jak si v takto náročné situaci poradit?

Umění zastavit se a pojmenovat problém

V kolotoči každodenních povinností není čas zastavit se a uvědomit si, jak na tom vlastně jsme. Téma péče navíc není ve společnosti rozšířené a lidé příliš nevědí, jak reagovat. Přitom je ale velmi důležité mít ve svém životě někoho, s kým si můžeme promluvit i o jiných tématech, než jsou každodenní povinnosti. Pečující potřebuje pro udržení dobrého psychického stavu mluvit i o tom, jak se cítí, co ještě zvládá a co už ne, co mu dělá starosti… A je jedno, zda tento hovor povede s někým blízkým nebo třeba s odborníkem – psychoterapeutem. Hlavní je nezavírat před potížemi oči a nebát se je aktivně řešit.

Když chci mít energii na rozdávání…

Pokud chceme mít dostatek energie a zvládat všechno potřebné, měli bychom mít jasno v tom, jak se při péči o druhé cítíme. Jak moc nás jednotlivé činnosti unavují, co reálně zvládneme sami a kdy už spíš využijeme pomoc sociální nebo pobytové služby. Také je dobré si určit, čemu chceme věnovat pozornost a energii a co můžeme delegovat na někoho jiného. Pro starého člověka může být mnohdy přínosnější, pokud mu například nákupy a osobní péči obstará profesionální pečovatel namísto jeho blízkých. Ti ho mohou vzít namísto toho třeba na kávu nebo procházku.

Využít profesionální pomoc není ostuda

Dlouhodobá péče o blízkou osobu s sebou nese velkou psychickou zátěž i proto, že se stav osoby, o kterou se staráme, nezlepší. Spíše naopak. Je proto přirozené, když se v určité chvíli rozhodneme využít odbornou pomoc. Tento krok je většinou náročný a může s sebou nést výčitky svědomí. Dobrou zprávou ale je, že ve chvíli, kdy se pro pomoc rozhodneme, máme většinou to nejtěžší za sebou. Odborná pečovatelská pomoc pak bývá pro všechny zúčastněné spíše úlevou.

Blízkého, o kterého pečujeme, se vyplatí seznámit co nejdříve s fungováním domácí služby nebo prostředím pobytového zařízení a s lidmi, kteří se o něj budou starat. Výhodou těchto zařízení je neměnný řád, který prospívá psychickému zdraví klientů. Neméně prospěšná je i možnost být mezi lidmi ve stejné situaci, se kterými lze navazovat nová přátelství.

Pří seznamování seniora s novou situací buďme hlavně empatičtí a mějme pochopení pro jeho, ze začátku možná negativní, reakce.

Péče jako dar

Péče o druhé má i svou světlou stránku. Sami pečující vnímají tuto zkušenost jako synonymum lásky. Jde pro ně o cenný a obohacující zážitek, který pozitivně změnil jejich pohled na svět. Pečovat proto neznamená mít pouze další starosti a být vyčerpaný. Jde také o něco krásného a smysluplného, co dává našemu životu hlubší smysl.  

„Abychom změnili svět, je třeba činit dobro těm, kteří nám to nemohou vrátit.“

Papež František

Zdroj fotografie: Jsme MILA, z. s.