Dušičky a Halloween: Dva svátky, jedna myšlenka – jak si uchovat spojení s těmi, které máme rádi

Jana Novotná, 28. říjen 2025

Na přelomu října a listopadu se svět rozděluje mezi tichá hřbitovní světýlka a záplavu oranžových dýní. U nás zapalujeme svíčky a nosíme chryzantémy, v Americe se lidé převlékají do kostýmů a dlabou dýně. Na první pohled dva naprosto odlišné svátky – Dušičky a Halloween. Přesto mají jedno společné: připomínají nám, že smrt je součástí života a že vzpomínky drží naše blízké stále při nás.

Odkud se oba svátky vzaly

Dušičky, nebo také Památka zesnulých, mají kořeny v křesťanské tradici. Slaví se 2. listopadu, hned po Svátku všech svatých. Původně měly lidem připomenout duše, které ještě nedošly do nebe, a povzbudit je k modlitbě či dobrému skutku na jejich podporu. Postupně se z tohoto dne stal klidný a citlivý čas vzpomínek, kdy se rodiny scházejí, čistí hroby a zapalují svíčky za ty, kteří už tu nejsou.

Na opačné straně světa má Halloween úplně jinou atmosféru. Jeho kořeny sahají do keltského svátku Samhain, který se slavil na konci října. Tehdy lidé věřili, že se hranice mezi světem živých a mrtvých otevírá a že duchové mohou přicházet na návštěvu. Aby se jich nebáli, převlékali se do masek a zapalovali ohně, které měly chránit domovy. Když se tento zvyk dostal do Ameriky, proměnil se v dnešní podobu – plnou barev, dýní, sladkostí a převleků.

Dušičky v srdci, Halloween v ulicích

Zatímco Dušičky nás vedou ke klidu, zamyšlení a vzpomínkám, Halloween slaví život s nadhledem. Děti klepou na dveře s pytlíky na sladkosti, dospělí se baví na večírcích a celé ulice září oranžovou barvou. 
V Česku se v posledních letech oba svátky začínají prolínat. Vedle hřbitovních svíček svítí vyřezávané dýně na oknech, děti si oblékají kostýmy, ale přesto si většina z nás na začátku listopadu najde čas zajít za svými blízkými.

A možná právě to je krásné – že si umíme z obou tradic vzít to nejlepší. Z Dušiček klid a úctu, z Halloweenu radost a barevnost podzimu.

Světlo, které spojuje

Svíčka na hrobě i světýlko v dýni mají stejný význam. Obojí zahání tmu a přináší teplo a světlo – symbol života, který nikdy úplně nezmizí.
Když se procházíme mezi rozsvícenými hřbitovy, často nás přepadne zvláštní klid. Jako by se celý svět na chvíli ztišil. V těch chvílích si uvědomíme, že vzpomínky dokážou překonat i čas. A právě světlo svíčky, lucerny nebo lampy v okně připomíná, že naše pouto s blízkými nikdo nezpřetrhá. Jen se promění.

Jak být s nejbližšími, i když tu nejsou

Dušičky jsou příležitostí nejen k návštěvě hřbitova, ale i k tichému večeru doma.

• Můžeme si pustit oblíbenou písničku člověka, na kterého vzpomínáme.
• Podívat se na staré fotografie nebo si vyprávět příběhy, které by jinak zapadly.
• Nebo prostě jen zapálit svíčku a chvíli mlčet.

A kdo má rád kreativnější přístup, může si vyřezat dýni s rodinou a udělat si z toho malý rituál propojení – úsměv i vzpomínku v jednom.

Dva svátky, jedno poselství

Dušičky a Halloween možná vypadají jinak, ale sdílejí stejnou myšlenku: nezapomínat, vážit si života a lidí kolem sebe.
Ať už stojíme mezi svíčkami na hřbitově, nebo na ulici plné masek, oba svátky nám připomínají, že spojení s druhými nezmizí – pokud o něj pečujeme.