Příběh paní Heleny

Příběh paní Heleny

Životní příběh paní Heleny, je reálným příběhem pacientky domova se zvláštním režimem pro osoby s diagnózou Alzheimerovy choroby a dalšími formami demence. 

Příběh paní Heleny

Paní Helena se narodila v Těmicích u Týnce nad Sázavou jako prvorozená. Tatínek byl řidič autobusu a maminka byla kadeřnice. Narodila se jako nedonošené dítě, protože tatínek vezl maminku na motorce a došlo k předčasnému porodu. Naštěstí byla babička z maminčiny strana porodní bába a vše dobře dopadlo. Tehdy použila metodu „dopékání dítěte v troubě“, dnes by takové dítě bylo dáno do inkubátoru.

Celá rodina byla silně motoristicky zaměřená, popud k tomu dával tatínek. Na motorce museli umět jezdit všichni členové rodiny, a to na Jawách 250.  Účastnili se i závodů. Paní Helenka dokonce vystupovala pravidelně na Sokolských sletech jako akrobatka na motorce.

Studovala střední průmyslovou chemickou školu v Pardubicích.  Po maturitě se vdala a odešla s manželem do Karlových Varů. Manžel pracoval jako náměstek ve sklárnách Moser a paní Helena pracovala jako laborantka v Západočeských zřídlech. Později přešla do výrobního družstva Vřídlo, zaměstnávající osoby se změněnou pracovní schopností z důvodu částečné ztráty sluchu, která ji postihla v 18 letech.

Ve svých 45 letech se rozvedla a odstěhovala se do Třemošnice, kde se starala o své rodiče. V podstatě sama postavila rodinný dvougenerační dům. Rodiče však jí bohužel zemřeli krátce po sobě, maminka v 61 letech na Alzheimerovu chorobu a tatínek na mrtvici. Po delší době si našla životního partnera, který ji přivedl k létání na rogalu. K 68 narozeninám si nadělila dárek a to seskok padákem ze 4 km v tandemu.

Postupem času však poznala, že už nemá tolik sil na obhospodařování domu a zahrady. Dům tedy prodala a odstěhovala se do bytu. Kvůli zdravotním problémům se později již musela přemístit do pečovatelského domu, kde žila skoro 20 let. Poslední rok žije paní Helenka v  Domově pro osoby s diagnózou Alzheimerovy choroby a dalšími formami demence a má velké štěstí, protože zde pracuje její dcera jako aktivizační pracovnice.